Nejsem od řemesla. Nikdy jsem se oficiálně neučil kovářskému řemeslu. Ano, často mi při práci chybí ten správný odborný fortel a stává se, že tápu jak to, či ono technicky zvládnout. Prozatím se mi však vždy podařilo z toho kusu železa, který je se mnou na začátku každého díla, zhmotnit obraz, který vidím, když zavřu oči. Samotného mě často fascinuje jak se to celé děje. Mnohdy mám pocit, že když tvořím, děje se to všechno spíše skrze mě, než že bych byl tím, kdo tvoří. Na konci dne však ruce bolí mě. 

Bolí, ale krásně. Vždy je v nich však dost sil a zároveň něhy, aby láskyplně objaly moje krásné dvě dcerky. Miluju, když mě právě ony pozorují při práci v kovárně. Baví mě jejich zájem a nadšení, když jim jdu ukázat, co se tentokrát tátovi povedlo vykovat.